SEN 18.12.2017

Byla tam černočerná tma, byly jsem součástí jakéhosi obrovského zájezdu, původně jsme byly na organizovaném pochodu.
Měly jsme následovat trasu ostatních… a přeletět v hejnu nad černou vodou. I nebe bylo černočerné.
Tolik hvězd!!!
Letěla jsem mimo trasu, a to, o hodně dál.
Tak daleko, že tam nesahala síla/přitažlivost zájezdu, a ani svého boha jsem se nedovolala.
Přestala jsem si věřit a začala jsem padat dolů, potápěla jsem se?!
Rozhodně jsem se cítila velmi, velmi ohrožená na životě.
Mé tělo bylo tolik zranitelné tím obrovským černým prostorem, který nešel nijak ovládat, ani pochopit.
Z ničeho nic se mi v této situaci zjevili lidé, které v té tmě bylo možné vidět jen díky „měsícům“ na jejich čele.
Dokazaly to zapínat a vypínat, zjevovalo se to a mizelo podle jejich potřeb.
Bylo evidentní, že je není možno nijak monitorovat.
Tyto bytosti byly v nejhlubší temnotě a mohly z ní vystupovat a znovu vstupovat.
Bylo to jejich útočiště.
Nebylo možné je ovládat, organizovat, manipulovat.

Řekly mi, že mě to naučí…